Tanec mezi půvabem a výkonem
Ve společnosti se často hovoří o baletkách jako o křehkých bytostech, jejichž posláním je být půvabné a lehce se vznášet po jevišti za doprovodu klasické hudby. „To přece nemůže být těžké,“ řekne možná nejeden fanoušek fotbalu, který sleduje zápas u třetího piva v hospodě. „Pár otoček a výskoků zvládne každý.“ Tak bývá tanec někdy neprávem popisován. Je však nutné podotknout, že existuje mnoho druhů tance – a každý z nich klade na tanečníky jiné fyzické i psychické nároky.
Tanec je bezpochyby jedním z fenoménů, o kterém se společenské názory často rozcházejí. Pro někoho představuje estetickou formu sebevyjádření, pro jiného fyzicky náročnou disciplínu. Profesionální tanečníci trénují v průměru 8 až 10 hodin denně, a to s intenzitou srovnatelnou s vrcholovými sportovci.
Když se z umění stává sport
Být tanečnicí či tanečníkem je uznávané povolání, kterému předcházejí roky dřiny, disciplíny a sebeovládání. Taneční tréninky rozvíjejí sílu, vytrvalost, flexibilitu i koordinaci těla – tedy přesně ty dovednosti, které jsou nezbytné i ve vrcholovém sportu.
Navíc i v tanci se soutěží. Taneční soutěže mají svá pevně daná pravidla, podobně jako sportovní disciplíny. Hodnotí se technická přesnost, rytmická souhra s hudbou či estetika pohybu. O výsledku rozhoduje odborná porota, která posuzuje výkony do nejmenších detailů. Typickým příkladem jsou soutěže ve společenských tancích, kde jsou pravidla i hodnoticí kritéria mimořádně přísná.
Zajímavým příkladem propojení tance a sportu je break dance – od roku 2020 oficiálně uznaný Mezinárodním olympijským výborem jako olympijský sport. Poprvé se objevil na programu letních her v Paříži 2024. Jeho zařazení vzbudilo řadu debat, mimo jiné o tom, zda hodnocení tanečních výkonů není příliš subjektivní. Pro olympijské hry v Los Angeles 2028 už však breaking v programu uveden není.
Tanec jako jedinečné spojení síly a emocí
I když se tanec v mnoha ohledech se sportem shoduje, nelze jednoznačně říci, zda jej považovat spíše za sport, nebo za umění. Odpověď závisí nejen na konkrétním tanečním stylu, ale především na osobním pohledu každého z nás. Tanec je totiž zároveň projevem síly i emocí, disciplíny i kreativity – a právě v tom spočívá jeho jedinečné kouzlo.
